_{Rally srdcem i duší: Barbora Holická a její neotřelá cesta k Dakaru}

Ve výsledku dělám to co mě baví a těší, a je mi ve finále jedno, jestli jsem třetí nebo první.

Jak ses dostala k motosportu? Měla jsi vždy vztah k autům nebo sis k nim našla cestu až později? 

Našla jsem cestu až později, když mi bylo 25 let. Nejsem ze závodnické rodiny, ale auta mě vždycky lákala. Chtěla jsem umět řídit, přemlouvala kluky, aby mě to naučili. 

No a až pak jedno náhodné setkání mi ukázalo cestu. Vybrala jsem stavební spoření, vyřídila úvěr a koupila závoďáka. Pak spousta kamarádů, kteří mi pomáhali, abych to mohla dělat. Obětovala jsem pro to vše. Volné víkendy, dovolené a spoustu peněz. 

Jaké je to být ženou v převážně mužském sportu? 

Mezi ostatníma závodníkama se bereme jako rovní soupeři, nikdo nám holkám nic neodpouští. Ani to nijak nečekám. Ve výsledku vždy rozhoduje změřený čas. 

Horší byl ten začátek, kdy jsem ještě nezávodila a chtěla se třeba od kluků naučit driftovat, ale ty mi odkázali, ať se jdu raději bavit s holkama, že mi auto nepůjčí. Tak jsem musela vyčkat na svou příležitost a pak tyhle řeči přejít a jít do toho po hlavě, ať si říká kdo chce, co chce. 

Ve výsledku dělám to co mě baví a těší, a je mi ve finále jedno, jestli jsem třetí nebo první. Samozřejmě čím výš, tím mě to těší víc. Závod ale končí na cílové čáře a i cesta je cíl a úspěch. ‍

Jaké je tvé auto v běžném životě?

‍Teď Kachna.. potřebuju ji mít stoprocentně v ruce. A na pracovní cesty a do hor mám škodovku 4x4 v kombíku, abych se tam vešla. Poslední roky dost “žiju v auťe”, jak pořád někde jezdím, ať už pracovně nebo po závodech. 

‍Proč jsi začala závodit zrovna rally? ‍

Protože tam se mi otevřela cesta. Tenkrát byla vypsaná soutěž Citroën Women talent, které jsem se zúčastnila a tak už jsem u rally a Citroënu zůstala. 

Když jsem se tam hlásila, tak se měl jet slalom a já vůbec netušila, jak se to jezdí a jak to funguje. 

Druhé kolo bylo pak v Bělé pod bezdězem na rozpis a už v opravdovém závoďáku a to jsem byla úplně mimo. Nevěděla jsem co čekat, jak se píše rozpis, jak podle něj jet, jaké je to jet s helmou v autě a tak. Tenkrát jsem nevyhrála, ale našla jsem si svou cestu, jak tenhle sport dělat. ‍

Kde a kdy vznikl nápad jet Dakar? ‍

Dakar je sen asi každého závodníka. Chci mít doma tu medaili z cílové rampy, každý den na ní koukat a říkat si, že jsem to dokázala. Dojela jsem nejtěžší závod světa. A že když se chce, tak člověk dokáže spoustu věcí. To mě hrozně nabíjí a dodává sílu. 

Sice tenhle sen budu ještě nějakou chvíli splácet, taky si na to teď musím vzít úvěr, abych to ufinancovala, ze svých výplat to neutáhnu. 

A celé to vzniklo to na podzim 2022, kdy jsem potkala Ollie Roučkovou, která již měla v tu chvíli za sebou 3 Dakary. Finálně jsem se rozhodla, že do toho půjdu ať to stojí co to stojí, až v únoru letošního roku. 

Flákat to nebudeme, dáme do toho vše.‍‍

Kde jste se seznámily s Lucií Engovou, tvou navigátorkou na rallye Dakar? ‍

Známe se dlouho, z rally. Lucka jezdila s taťkou, otvírali startovní pole historiků a my zase jezdili ke konci soudobých aut, tak jsem na startech kecaly. No a pak jsem se na jaře potkaly v Praze na Legendách a v tu chvíli mě trklo, že Lucka bude na tuhle výzvu správnej parťák a ještě navíc vytvoříme historicky první českou dámskou posádku na Dakaru. ‍

Jaký je na Dakru váš cíl? ‍

Dojet do cíle, to je hlavní cíl. Jedeme s Kachnou, asi nejslabším autem v poli, s minimálníma úpravama.. takže hlavní cíl je dojet! 

A pak samozřejmě s co nejlepším výsledkem. Flákat to nebudeme, dáme do toho vše. 

‍